Od všeho trochu

27. května 2010 v 18:23 | micha |  PÍŠE PTÁ CHE
Viděl jsem zvláštní fotku. Ze španělské coridy. Býk ve smrtelném vzepětí, chvíli před tím, kdy měl být defitivně zabit, se vzepjal a zabodl toreadorovi roh do krku tak silně, že mu projel krkem a vylezl pusou. Bizarní výjev.


Ukazoval mi to JŠ. A říkal mi: "Chtěl bych si to nechat vytetovat. Protože fandím tomu býkovi." Taky mu fandím. Zábavu, při které umírají zvířata, totálně nechápu. Je mi z toho spíš na blití.

A jedna skvělá zpráva. Už vyšel! Jupíí!! Už vyšel poslední díl Milénia -
Dívka, která kopla do vosího hnízda. První dva díly jsem shltnul na jeden nádech. A prahnu po tom posledním. Těším se strašně moc!!!

Je to lehký žánr, ale napsaný fakt brilantně. Knihy, od kterých se neodtrhnete. Nejvíc mě ale nefascinuje ten děj, ten styl, ale osoba autora samotná. Stieg Larsson. Na jediný fotce, která ho všude provází vypadá tak zvláštně - tvrdě i jemně současně. Bojoval za dobrý věci a umřel tak brzy. Zajímá mě to tak, že bych ho chtěl studovat J

A 1. července jde u nás do kin zfilmovaný první díl Milénia - Muži, kteří nenávidí ženy.

Filmy, které teď musím vidět:

Navštívit Stockholm má tak o jeden důvod víc - "hledání Milénia".

Osvaldito zničil další věc, kterou jsem měl rád. Porcelánový slůňátko, co jsem dostal jako dárek. ¨
Dneska jsem ho našel rozbitý na zemi. Upadlo mu ucho. Snad to nosí štěstí.

Zpráva z Prahy: MP je na kapačkách v nemocnici. Doufejme, že se z toho všeho vyhrabe. Kdybych byl na jejím místě já, nebál bych se. Ale takový věchýtek jako je ona?

Chtěl jsem ji vidět, vyrazit za ní. Domlouvali jsme se s BZ. Ale bylo to krapýtek neurčitý - bude v nemocnici, mají ji pustit, nevíme, jak na tom bude… Ještě počkám.

Včera prima přemýšlení o plnění snů. Tajných přání. Jedno teď mám, kéž by časem vyšlo. Jo, "vyšlo" je to správný slovo. :)

Moc teď nečtu. Dál a dál poslouchám rozhlasové Zbabělce. Spíš než jsem četl, jsem jen tak prolítnul Deník bláznivého starce od Tanizakiho. Moc mě to na to první prolistování
nechytlo, ale některé ukázky, který jsem objevil třeba tady, jsou fakt zábavný.

Když už Tanizaki, tak víc toužím po Příběhu prince Gendžiho, starojaponského díla, které Tanizaki kdysi dávno převedl do moderní japonštiny.
A zřejmě z jeho modernizace pak čerpali i všechny světové překlady, nejspíš i ten český.

Knihy se mi v pokoji válí už úplně všude. Pár jich zůstává i v koupelně a na záchodě. Udělat v tom jednou pořádek, to bude práce na několik dnů.
Ležet v horký zapěněný vaně a číst si, to bejvala kdysi paráda. Do tý doby, než ke mně přibyl Osvald.
Leze za mnou všude. Takže i koupat se se mnou chodí. Prochází se po hraně vany a prokládá to výskoky a seskoky na umyvadlo a na pračku, kde obvykle vždycky něco shodí. Většinou něco, co vydá po dopadu na zem pořádnou ránu. Třeba lahvička s vodou po holení. Vždycky taky testuje pěnu, trošku si jí nabere packou a olízne.
Už jako malý koťátko velmi rychle pochopil princip kliky u dveří a po pár dnech, co byl u mě doma, už měl otevírat všechny dveře. Takže i když do té koupelny vcházím sám a zavřu za sebou, po chvíli se ozve velká rána - od toho, jak skočí na kliku a visí na ní, pak se dveře otevřou a soukromí je v tahu.
Jasně, bránil jsem se tím, že jsem se v koupelně zamykal, ale to je pak ještě horší, než ho pustit dál. Klidně se třeba půlhodiny bez přestání snaží zamčené dveře dobývat, skáče na kliku, buší a strašně u toho řve. 
Přitom vodu jako takovou úplně nesnáší. Někdy ho provokuju a vyháním z koupelny tím, že po něm cákám vodu. To rychlostí blesku zmizí, ale v té rychlosti ještě kopne do boku vany, takže to zahřmí, jakoby v mojí malý koupelně byly všechny hromy světa.

V práci mám za stolem velkou červenou desku, na kterou připínám všecko důležitý. Největší místo ale zabírá velká vytisknutá fotka Osvaldita. Když mi to nejde, osvěžuju se tím, že si s tou fotkou povídám. Vypadá na ní jako mazlíček k pomilování a já mu tam šverkám, jak ho mám rád a co pro něj všechno ještě udělám. Když pak přijedu domů, vítá mě malý ďábel. To už pak ani nešverkám, ale řvu, a jediný, co mu slibuju, je, že ho zabiju. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama