Říjen 2007

Ve mně Polárník pořád žije

15. října 2007 v 22:12 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Vloni po Velké pardubické jsem smutnil nad Bargielem. Úžasným tahounem, který prosvištěl dostihem, aby mu krátce potom puklo srdce. Teď smutním zas a puká to moje. Polárník, ten nádherný koník s bílým pruhem přes celou hlavu, se vydal na cestu za Bargielem.
V neděli jsem mu fandil u televize. Vždyť je to super. Koník z Mimoně běží Velkou pardubickou, nejslavnější dostih! Nemoh jsem se dočkat. Už od poledního jsem přešlapoval nervozitou. Polárník běžel fantasticky. Celý dostih se držel na čele. Přeskákakal všechny překážky, úplně všechny, včetně Taxisu. Běžel si pro skvělý umístění. Já jsem před televizí řval a křičel: "Polárníčku, běž! Běž, běž!" Chtěl jsem mu tak pomáhat i v cílový rovince. Jenže na jejím začátku, když už měl za sebou úplně všechny překážky, se vážně zranil. A na klinice v Brně pak odešel do koňského nebe. Já se to dozvěděl dneska večer. Hned jsem napsal článek pro noviny. Asi můj první koňský nekrolog. Je mi moc smutno, moc. Nikdy jsme se s Polárníkem neviděli, ale už teď mi chybí. Když jsem dopsal, pustil jsem si televizi a po chvíli tam běžela reportáž o zrádnosti Velké pardubické. Nakonec zmínili i Polárníka. Prý měl štěstí a přežije. Hned jsem vybuchl: "To těžko, vždyť je mrtvej!" Ale pak se mi to televizní zmrtvýchvstání zalíbilo. Ano, Polárník žije! Třeba ve mně určitě. To, jak byl v neděli krásnej a jak fantasticky běžel a skákal, jen tak nezapomenu. Ve mně Polárník pořád žije.

Po dlouhé době

13. října 2007 v 15:06 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Ptáče po dlouhé době písmenkuje a moc se omlouvá věrné čtenářce (s ještě větším poděkováním za sms písmenka), Simce i Jes-terce, že nezareagoval na jejich vzkazíky.
Moc za ně děkuje a vzkazuje, že o Ptáče se netřeba bát.
Ptáče je sice unavené a zhluboka dýchá - ale snad zachytí druhý dech.
V ptačím životě došlo k jedné zásadní změně - po roce Ptáče přelétává do nového hnízda. Ze začátku si myslelo, že to bude snadná věcička. Jenže jen administrativních problémů bylo tolik, že to celou věc protáhlo minimálně o měsíc a bylo to všechno tak únavné, že by to vyčerpalo i medvěda, natož Ptáče...
Jinak si to vysvětlit neumím...Nemám sílu, chuť na nic, mám kruhy pod očima, jsem otrávený i otravný...Ty, které mám rád, štvu. Potřeboval bych vypnout a na delší dobu, ale není kdy.
I v té šedi posledních týdnů se ale objevilo pár světlých chvil...Tou nejhezčí byla asi nečekaná večerní procházka k hostivařské přehradě...Byl to jeden z těch dnů, kdy mě trápila ta divná únava, ale ten večer mi pomohl na to úplně zapomenout a dodal mi energii na několik dalších dní. Moc se mi líbilo, jak to všechno bylo neplánovaný... Nabilo mě to. A pak to vynikající víno - úžasný! Kdyby takových večerů bylo víc...
A pak, pak se mi ještě moc líbilo to krátké zastavení u koní v Mimoni. Líbilo se mi, jak přes celý výběh běželi až k nám a my je hladili a mluvili k nim…A to kotě!...:-)
Mimochodem zítra se v Pardubicích běží další Velká….A mimoňský hřebčín tam bude mít znovu želízko v ohni - valacha Polárníka…tak mu držte palce...A vzpomeňte si na Bargiela, smutného hrdinu loňské Ceny Labe, psal jsem o něm tady
"Hola querido hijo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
For us is a very nice news to know that you want come to Cuba. My mother will be very happy, yours brothers too and of course Tania and me."
Tak zareagoval táta, když jsem mu odmailoval, že se zase chystám na Kubu…Hola papááááá!!!!! :-)