Září 2006

I kdybyste mi dneska...

27. září 2006 v 23:54 | Nabarvené ptáče |  PODIVNĚJŠÍ NEŽ RÁJ
...sebrali všechno, co mám rád, nebudu tesknit.
Na druhý pokus dovezli Havana Blues a tak po čase vím, jak chutná radost a štěstí.
Zase jsem zůstal jak zařezaný v křesle kina, a když jsem nakonec vstal, měl jsem zase chuť toulat se městem a myslet na ten zážitek z filmu.
Celý film se točil kolem hudby - byla famózní. Musím za každou cenu sehnat soundtrack...Naštěstí znám v Lípě jednoho prodejce, který je schopen sehnat cokoliv....Před lety jsem za ním přišel s tím, že chci soundtrack k Buena Vista Social Club a on mi přivezl speciální edici z Německa....Teď ho čeká další úkol :-)
A další lahůdka už klepe na mý dveře. Dneska jsem našel ve schránce oznámení, že mám na poště zásilku z Ostravy....a to znamená co? No přeci, že už ke mně dorazilo nové DVD+CD Jarka Nohavici! Jupíííí....Dneska jsem si ho vyzvednout nestihl, ale až se zítra vrátím z Liberce, udělám si nohavicovský večírek ;-)
Mám radost. Přistihl jsem se, že se štěstím kolébám sem tam a přitom mě napadla písnička, se kterou přišla nedávno Simka - "ja som malý snehuliačik"....a ta už moc nechybělo, aby se mi vybavilo i "ťuky ťuky ťukalo"....samou radostí už asi blázním...tak raději končím a...
...AHOJ DĚTÍÍÍÍ!!! :-)

To mi snad dělají schválně

27. září 2006 v 0:06 | Nabarvené ptáče |  PODIVNĚJŠÍ NEŽ RÁJ
Tolik jsem se těšil do kina...Jenže můj život režíruje někdo, komu moc záleží na tom, abych to nikdy neměl jednoduchý...Někdo, mi nechce dopřát Havana Blues...Po příchodu do kina to vypadalo následovně:

Drobečky

27. září 2006 v 0:05 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
- přijela k nám pražská část rodinky, bratránek M. vzal i svou přítelkyni M., z čehož jsem se už pár dní dopředu osypával, nemám ji rád, nemůžu ji vystát, i když ji jenom slyším, bolí mě to...ale pak jsem si říkal, že ji musím dát zase šanci, že se třeba změnila...ne, ne, ne a ne....nezměnila se ani trochu, zase jsem ji měl plný zuby, furt mi přijde odporná a slizká :-)...Ale bratránkovi do toho nekecám....jako všichni ostatní v rodině, i když nejradši bych mu ty oči otevřel...ale ne...je to jeho hřiště :-)

Cizí peří

23. září 2006 v 2:27 | Nabarvené ptáče |  MODRÉ SILNICE
Bude to asi poprvé, co se tu budu chlubit cizím peřím :-) Včera jsem dostal maila z Liverpoolu od kamarádky, která tam začala studovat žurnalistiku. To její vyprávění mi přišlo dost zábavné a napadlo mě, že to sem šoupnu....Souhlas autorky nemám, ale ona by se nezlobila...

Korálky na šňůře posledních dní

23. září 2006 v 1:06 | Nabarvené ptáče |  Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
- oči prodavačky prozkoumávající mě, jako moje oči jí - věděl jsem, že ji odněkud znám, ale nevybavil jsem si odkud. Nebyla to žádná misska, ale byla ten typ, pro který mám slabost :-)...ale byla to jen chvilka
- nad fotkou v historické knize přišla vzpomínka na otřesný zážitek ze školky...ruce a nohy jsme si museli zabalit do igelitových tašek a pytlíků, na hlavu nám nasadili plynové masky. Byly nám asi čtyři roky, bylo nás dvacet, drželi jsme se za ruce a takhle vystrojení jsme museli pochodovat po místnosti ve školce...Nějakou vychovatelku pak ještě napadlo, že bysme měli v těch maskách do toho pochodu i zpívat...Tenkrát jsem tomu nerozuměl, ale dneska při té vzpomínce cítím obrovské ponížení...Byla to "příprava na chemický útok imperialistů ze Západu"


Jak jsem (ne)mával Kryštofovu údolí

19. září 2006 v 15:37 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Včera jsem slíbil, že zamávám malebnému Kryštofovu údolí.
Můj Pížo (auto) je zase v servisu a tak jsem do Liberce opět cestoval vlakem, což často dělám, i když mám Pížo k dispozici. Vlakem se cestuje FAJN. Můžu si číst i kochat se krajinkou, což bych v autě dost dobře nemoh. Z auta zahlédnu jen něco, z vlaku si můžu všechno prohlédnourt důkladně a bez obav, že nabourám :-)
Ale zpátky k mávání.

Také se stalo

17. září 2006 v 23:39 | Nabarvené ptáče
- zase mě potěšila Juliette Binoche (moje oblíbená herečka)...chtěl jsem si odpočinout od uklízení, zapnul telku a oni dávali film s Binoche a Jeanem Reno....Pohodový pokoukáníčko...tak jsem si "sbírku" viděného s Juliettou (Nesnesitelná lehkost bytí, Tři barvy -modrá, Anglický pacient, Čokoláda) rozšířil o další film, jen už nevím, jak se jmenoval....možná Felix a Rose...myslím

Otevřený dopis slunci

17. září 2006 v 23:12 | Nabarvené ptáče |  SH TET SEM
Sluníčko!!! Milé sluníčko!!!
Píšu Ti teď, když už jsi odešlo spát, ale neznamená to, že bych Tě chtěl probudit. Nechci Tě nijak rušit, ani zatěžovat, ale nenapsat Ti těch pár vět, asi by mi to bylo navždy líto.
Sluníčko, nechci nic jiného, než Ti moc poděkovat. Za poslední víkend, za poslední dny před ním, za to, jak se teď cítím.
Moc jsem už nevěřil, že by se Ti chtělo v těch divných zářijových dnech, když už vlastně není žádné pořádné léto, ale ani podzim ještě nezačal, tolik se vyřádit. A přece jo. Mám moc rád, když jsi venku, hraješ si a směješ se. Tvůj smích hřeje a těší. A i mraky pak na jasně modré obloze vedle Tebe vypadají přátelsky.

Je to fajn, znát se s umělcem

12. září 2006 v 22:17 | Nabarvené ptáče
Působí na mě ohromně. Mám z něj podobné pocity jaké jsem míval, když jsem čítával různé vzpomínky na Nezvala nebo Wericha. Cítím z něj tu vůni umění, ale i bohémství. A je mi v jeho společnosti moc dobře.
Popravdě moc umělců, těch opravdových, osobně neznám. Kdysi jsem si psával s kamarádkou ze Šternberka u Olomouce a ta se dobře znala s tamním malířem Liborem Vojkůvkou. To je zase takový moravský bohém - v písničce Sudvěj, která vyšla na Mikymauzoleu o něm zpívá i Nohavica.
No a já mám taky takového svého Vojkůvku. Jmenuje se Ivo Rozsypal a je to sklářský výtvarník. Mnoho z jeho díla neznám, ale tuším, že patří ve svém oboru mezi neujznávanější, mám navíc pocit, že je mnohem známější ve světě, než u nás.

Kdyby vás zajímalo...

12. září 2006 v 11:14 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
...jak to se mnou bylo, tak tohle se mi vybavuje o předminulém týdnu...Byl tak příšerný, že takovou příšernost tohle slovo ani nedokáže vyjádřit. Byl to týden totálního vyčerpání a smutných zpráv.

Poslušně hlásím...

12. září 2006 v 10:42 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
že zase něco píšu...