Srpen 2006

Radůstka

28. srpna 2006 v 15:38 | Nabarvené ptáče |  PODIVNĚJŠÍ NEŽ RÁJ
Sima nedávno představila roztékajícího Sněhuliačika a já krátce na to objevil na Nohavicovo webu podobnou radůstku. Tak se s vámi o ní taky podělím. Písničku určitě znáte, ale to divadýlko kolem ní asi ne...Jestli jo, jestli jste byli rychlejší než já, tak se omlouvám...Ale za zkouknutí to stojí i víckrát...:-)

Štafeta, kterou jsem přibrzdil

25. srpna 2006 v 19:17 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Štafeta s olympijským ohněm došla i ke mně. Loučí mi před očima zamávala a pak ji předala Simka. I tak to nestačilo. Držel jsem tu louč čtyři dny v ruce a nevěděl o ní. Nebýt Ebíka, která mi tichýma posunkama napověděla, asi bych olympijskou vatrou zůstal sám. Mít kolík a nevědět o něm mi připomíná některé zběsilé situace, kdy třeba půlhodiny hledám klíče a pak zjistím, že je celou dobu držím v ruce. :-) Asi to taky znáte.

Takhle nějak jsem si to představoval

24. srpna 2006 v 20:03 | Nabarvené ptáče |  SH TET SEM
Ebička mi včera tady napsala, že si mám vzít dvě rajčátka, napíchnout si je na špejli a představit si, že jedno mluví slovensky a jedno česky jako napodebniny jí a Simy. Tak jsem si to představil. A tady je výsledek.

Smutno a strach

24. srpna 2006 v 18:58 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Nedávno jsem myslel na to, co bych si přál, kdyby mi někdo řekl, že mi splní cokoliv. Teď už vím.
Někdo, kdo je mi blízký, teď leží v nemocnici a sbírá síly na další boj. Operace, od které jsem čekal, že po ní už bude všechno jen dobré a všechno skončí, znamená nový začátek. To, co nedokázaly přístroje přesně odhalit, se ukázalo jako nádor a navíc zhoubný. Kdyby tak šlo, předávat sílu jako se dává krev. Jen za sebe bych dal tu sílu všechnu, abys vydržela, přečkala všechno, co tě čeká.
Je mi smutno a mám strach.

Tátovo den

23. srpna 2006 v 1:46 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
S tátou jsme měli na sebe vždycky strašně málo času. Nejdříve několik týdnů, když mi ještě nebyl ani rok. Pak několik týdnů, když mi byl rok a půl. Pochopitelně si nic z toho nepamatuju, připomínají mi to jen fotky z té doby. Pak jsme se šest let neviděli, až před prázdninama po první třídě jsme spolu seděli dvě hodiny na letišti v Ruzyni, a to jen díky tomu, že jeho letadlo mělo v Praze mezipřistání. Přivezl mi takový strašně dobrý čokolády a máma mu dala košili. Prý jsme byli asi půl hodiny úplně sami a povídali si. To bych teda chtěl vidět. Už si to nepamatuju...Na další setkání jsem čekal osmnáct let. A teď už jsme zase dva roky každý na jiném konci světa.

Paní profesorka

21. srpna 2006 v 23:53 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Od mala mám extrémní odpor k autoritám. Je mi jasné, jak to vzniklo (rodina).
Největší problémy jsem s tím měl na gymplu. Těch sedm let tam bylo pro mě strašným utrpením. Na maturitu jsem se těšil jako na sladkou spásu, která mě vysvobodí z toho děsného vězení. Postupně jsem si z gymplu vybudoval trauma a to ještě zvětšilo propast mezi mnou a profesory. S některými jsem válčil skoro na život a na smrt (a nebyl jsem sám, podivné vztahy tam byly normální), ostatní jsem ignoroval.

Sny

21. srpna 2006 v 13:56 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Celý minulý týden se mi zdávaly podivné sny. Takové dost dobrodružné. Byl jsem v nich v takových zvláštních situacích a kromě mě i lidé, se kterýma si takovou situaci nedovedu dost dobře představit. Hledal jsem spojení mezi těmi sny a napadlo mě, že ve všech z nich jsem před něčím prchal. Pokaždé jinak, jinde a před něčím jiným. Nebezpečí se stupňovalo, v posledním snu jsem viděl i "bouchačku", ale jakou tam hrála roli, mám už nějak zamlžené. Podivný.
Včera jsem vezl máti do lesa na houby a zmínil jsem se, že se mi zdají celý týden divný sny a že doufám, že se nestane nic zlýho. A máti na to, že jí se zdálo, že si na naši zahradu pořídila obrovský zářivě červený traktor. Tak jsem byl rád, že v tomhle bláznivým světě je ještě někdo, komu se zdávají ještě šílenější sny než mě. Panenko skákavá, fakt traktor? :-)

Doteky, vůně, chutě a filmy :-)

20. srpna 2006 v 1:09 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Nemůžu bez nich být. DOTEKY. Nevím proč, ale jsem na nich asi závislý. Asi každý je potřebuje, ale někdy se podezřívám, že moje spotřeba je větší. Možná je to tím, že jako dítě jsem si jich moc neužil. I ze spaní se prý pořád tulím a choulím.
Dnešní den slunce pěkně rozehřálo. Vzduch byl horký jak povrch slunečníků, voněl cukrovou vatou, perníky a tureckým medem a chutnal po zmrzlině i mojitu :-) Byl jsem na Zahrádeckých slavnostech. Celý zámecký park byl plný lidí, stánkařů i jedlíků, kteří tu překonávali rekord v pojídání karbanátků. No, vlastně nepřekonávali. Takovou diciplínu dosud nikdo nezkusil, takže i kdyby snědli jen jediný "karboš", asi by to byl rekord :-) Hamouni jich nakonec spapali 630. Já přijel až po obědě, jinak bych si dal asi taky :-)

Vesmírný den

16. srpna 2006 v 0:54 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Dnes bude všude plno slunce. Včera totiž byly po dlouhé době krásně vidět hvězdy. A Velký vůz stále parkuje nad námi. Je to vůz, ale moc toho asi nenajezdí. Za poslední měsíc se sice posunul trošililinku za protější dům, ale rukovětí pořád sahá téměř až k nám.

Okamžik

13. srpna 2006 v 23:13 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Trochu jsem si maloval a čekal, co se z toho vyvrbí.:-) Výsledek číslo 1 je tady.

Víkend

13. srpna 2006 v 16:13 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Dneska mi končí moje devítidenní dovča. Představoval jsem si ji trochu jinak, ale nezoufám. Splnila přesně to, co jsem potřeboval. Orazit si a úplně vypnout. Fakt mi to pomohlo. Moc, moc, moc. Asi jsem divnej, ale už včera mi práce docela chyběla, a tak jsem si něco připravoval. Dostal jsem novou chuť...Před těmi devíti dny jsem mlel z posledního a vůbec nic mě nebavilo. Nemělo to šťávu. A teď ji mám na rozdávání. Nechcete? :-)

Jo, jo, jo

13. srpna 2006 v 14:42 | Nabarvené ptáče |  Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
14:04 - Izraelská vláda podle očekávání schválila rezoluci Rady bezpečnosti OSN. Uvolnila se tak cesta k příměří, které by mělo vejít v platnost zítra v sedm hodin ráno.
A dodatečné PS.:
Fidel Castro slaví osmdesátiny. Last birthday?

Zaznamenáno na netu

12. srpna 2006 v 9:39 | Nabarvené ptáče |  Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
07:19 - Izraelská armáda zahájila rozšířenou pozemní ofenzivu na území Libanonu. Její jednotky začaly postupovat k řece Litání v údolí Bikáa. Stalo se tak navzdory rezoluci Rady bezpečnosti, která byla přijata před několika hodinami a vyzývá k ukončení všech bojů.

Proč?

12. srpna 2006 v 7:12 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Proč je na světě tolik bolesti? Proč?
Proč musí trpět i dobří lidé? Proč?
Musí být každá radost v životě vykoupena smutkem? Proč?
Přicházejí smutné zprávy. Jedna v průběhu týdne, dnes ráno jsem se dozvěděl další. Netýkají se přímo mně, ale někoho, kdo je mi blízký. Je mi smutno.
Snažím se na Tebe myslet a přeju si, aby se všechno v dobré obrátilo. Přeju si, abys měla dost sil i pro ty nadcházející dny. Bojím se, aby Tě ty včerejší smutné události neoslabily. Síla je důležitá, a štěstí a naděje. Tak se drž! Teď už musí být všechno jen dobré a ještě lepší!

Náhoda?

12. srpna 2006 v 0:58 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Někdy mám pocit, že některé náhody nejsou jen ledajaké náhody, ale že je někdo řídí. Něco podobného se už rozebíralo u Zuzky. Já si tehdy vzpomněl na Truman Show a tento týden mě zas napadlo, jestli můj život taky nemá nějakého Režiséra.
Jestli ano, nemá moji postavu absolutně pod kontrolou. Téměř všechny věci si rozhoduju sám, jsem strašnej umíněnec, takže si do toho málokdy nechám mluvit. Těžko mě někdo ovlivní. No občas i lehce, ale to už musí být, a ústupky někdy můžou být ku prospěchu :-) Jenže někdy se mi připletou do cesty takové náhody, že si říkám, že to snad ani náhoda být nemůže. Před pár dny se něco podobného stalo, a první, co mě napadlo, bylo "To je snad Osud". :-)

Blogolenora

11. srpna 2006 v 23:33 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Je toho tolik, co bych sem chtěl napsat. Tolik. Jenže si na mě zasedla ona. Blogová lenost. Blogolenora. Pořád mě přemlouvá, abych zapisování písmenek odložil. "Napíšeš to potom. Ještě je času dost," našeptává pořád dokola a bez přestání.

Všechno je v mlze aneb Kaleidoskop č.2

10. srpna 2006 v 18:08 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Našel jsem ještě nějaké fotky...tentokrát to bude opravdu směska všeho možného...Při prohlížení jsem zjistil, že bych se měl jako fotograf specializovat na mlhu! :-) Většina fotek se totiž ztrácí v oparu :-) Uvidíte sami

Řekni, kde ty fotky jsou

10. srpna 2006 v 14:30 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Dělám si pořádek ve fotkách. Mám je různě rozházené po compíku i po diskách a systém žádný. A negativy (fotím ještě pořád na film) leží asi v obálkách, ale kde leží ty obálky? To je nevýhoda bordelu...Obvykle vím, kde v tom nepořádku něco najdu, ale když to opravdu hledám, tak nikde nic :-)

Pes pictus

8. srpna 2006 v 23:38 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Narazil jsem na dvě fotky naší Lucky. Co s nima, tak je sem dám. Přece si je nebudu syslit :-)Takže dámy a pánové, pes pictus, Lucka v obrazech (focených na film) :-)

Listening reading watching

8. srpna 2006 v 22:42 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Při brouzdání světem blogů objevil jsem zajímavou věc. Tady.
Autor si zaznamenává "listening", "reading", "watching". A tak zase kradu!. Pssst, nikomu ani muk. Tady je moje "listening", "reading", "watching".