Potkávání bude pokračovat

2. července 2006 v 21:16 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Před pár dny jsem tady napsal, že mám potkávací měsíc. A šup, potkávání bude pokračovat. Společně s Leňou jsme začali domlouvat sraz dávné kolejní partičky. Měl by proběhnout první srpnový víkend na Mácháči. Kromě mě, Leni, by tam měla být také Sedy Blehy, Silvuška, Cac, Kokr, Blažek, Simča, Lucka, Jindřiška a možná Lukáš. Už se nemůžu dočkat.
Leňa byla motor partičky, bez ní by dost věcí nebylo, možná ani partička ne. Bez ní bysme byly jen skupinky kamarádů, to ona nás hlavně utužovala. Byla také zdrojem řady věcí: když nebyly ingredence pro vaření, ona vždycky pomohla. Taky její notebook byl hodně často u mě. Leňa domluvila hraní divadla, Leňa domluvila brigošku na festivalu Mezi ploty, Leňa nás brala na internetové večírky s Miroslavem Horníčkem či Michalem Jagelkou. Vystihuje ji historka z prvních dní školy. Když jsem se tam ještě rozkoukával, dostali jsme všichni velký úkol: udělat rozhovor. Já vůbec nevěděl s kým, bál jsem se někoho oslovit, nakonec jsem si ho úplně vymyslel. Leňa šla a udělala výborný rozhovor s Jáchymem Topolem jakoby se nechumelilo. Její kolejní pokoj v přízemí, kde bydlela se Simčou. byl strategické místo - tudy často vlézaly a vylézaly návštěvy, aby nemusely přes vrátnici.

Sedy Blehy bydlela nejdřív na jiné koleji, pak - když už chodila s Lukášem - se k nám přistěhovala. Lukáš ji sbalil na dlažební kostku. Nikdy nezkazila žádnou legraci, naopak ještě přidávala. Kromě té dlažební kostky s ní mám spojené další věci: Louny, in-line brusle, její velkou fotku co u nás na pokoji visela na nástěnce.
Silvuška. Kdyby nedělala v novinách, mohla být malířkou. Dodnes mám její obrázek, který mi věnovala, doma nad stolem. Je krásný a rád se do něj koukám. Malovala překrásně. Strašně hodná holka, šikovná. Záviděl jsem jí přehráváč na cédéčka, který měla na pokoji a tolik cédéček. Vždycky jsem se na ně koukal s otevřenou pusou.
Cac byl první, koho jsem na škole poznal. První týden školy jsem byl nesmělý a vždycky jsem si na přednáškách sedal do poslední řady. Protrpěl jsem tam první i druhou přednášku celého studia. Při třetí si vedle mě sedl nějaký kluk. Ještě než přednáška začala, tak se mě zeptal, jestli bych radší nešel na pivo. O minutku později už jsme seděli v klubu FAMU. Tak jsem se poznal s Cacem. V tom klubu jsme pak byli a na pivku i na mnoha místech jinde víckrát. Pojil nás hodně filmový seminář, a vůbec nadšení pro film i literaturu. Vlašimák Cac byl superkámoš. Děsně chytrej a vtipnej kluk s neuvěřitelnýma historkama, perfektní. Už napsal, že na sraz na Mácháč určitě přijede.
Kokr alias Péťa jedna z nejvýraznějších postav partičky. Je pro mě těžký ho charakterizovat, protože nic z toho, co mě napadá, ho nevystihne věrně. Noblesní vtipálek? To zní strašně. Jestli byla Leňa motor partičky, Kokr byl jeho mozek a v mnoha věcech také takový arbitr. Chytrý, hodný, přemýšlivý. Hrál na kytaru, miloval scrabble a Nohavicu, dělal si srandu z básníka Ivana Diviše, propagoval rodné Dalovice u Karlových Varů, zajišťoval bydlení pro kamrády, co přijížděli na karlovarský filmový festival, vymýšlel různé ptákoviny a několikrát mi na slavnostní příležitosti půjčoval saka a kravaty po Pavlu Zunovi, který je jeho příbuzným a kterému byl vždycky hodně podobný. Pamatuju si na historku, jak se cestou z Varů do Prahy soutěžilo v používání slov začínajících na P. Nikdo už dlouho nemohl nic vymyslet, najednou se objevilo dopravní značení a Petr přečetl: "Praha padesát pět." Taky pořád říkal "Chris Pronger is stronger", nikdy jsem ale moc nepochopil, proč to pořád obemílá.
Blažek se na mě vždycky zlobil, když jsem mu říkal "Táto". Neměl to rád a já mu to pořád připomínal, i když jsem věděl, že mu to není po chuti. Byl z celé partičky i z celého ročníku totiž úplně nejstarší, asi o sedm let starší než já. Mezi nás ale zapadl dobře. Nejvíc kamarádil s Petrem a já ho často podezříval, že nás ostatní prostě nemusí. Taky jsem mu to asi párkrát vytknul, i to, jak k Petrovi vzhlížel jako k Bohovi. Proto jsme se asi párkrát "chytli", za ty hádky jsem si ale vždycky mohl sám. Když jsem po po několika dlouhých týdnech "chalupaření" v Hlásné Třebáni konečně dostal kolej, byl Blažek jedním z mých prvních kolejních kamarádů. Potkávali jsme se na kuřáckých stanovištích. Strašně rád jsem ho poslouchal. Uměl báječně vyprávět, historek měl prožitých strašně moc. Zpětně ho obdivuji v tom, jak se rozhodl udělat něco se svým životem. Do šestadvaceti byl uměleckým kovářem. Pak šel zkusit štěstí na žurnalistiku a vyšlo to. Bývalý kovář dnes pracuje v Lidovkách.
O Simče jsem psal tady.
O Lucce jsem se vlastně už také tak trochu zmínil, a to tady. Asi bych dodal, že Lucka z nás všech byla nejzodpovědnější vůči škole. Nechci říkat, že byla šprtka, i když třeba v porovnání se mnou to tak mohlo vypadat. Rozhodně se ale účastnila našich pařbiček. Mě bohužel dodnes děsí jedna historka, za kterou se doteď moc stydím. Stalo se to myslím ten den, kdy jsem poprvé dostal kolej. Dozvěděl jsem se to na Správě kolejí a po škole jsem okamžitě letěl trmvajkou směr kolej, abych se rovnou ubytoval. Od zastávky tramvajky na Petřinách to ale ke koleji byl ještě docela pěkný kousek. A během té doby, co jsem ho zdolával, jsem potkal i Lucku. Tehdy jsme se ještě vlastně moc neznali, snad jsme spolu do té doby ještě ani nemluvili. Znal jsem ji jen od vidění ze školy, věděl jsem, že je mojí spolužačkou. Lucka se asi jela taky ubytovat, protože táhla obrovské a docela určitě i moc těžké tašky, protože se pod nimi dost prohýbala. Dneska bych se jí samozřejmě nabídl, že jí pomůžu. Tenkrát jsem se ale asi styděl ji oslovit a prostě jsem ji předhonil a nechal ji pěkně napospas těm taškám. Co čert nechtěl, oni nás ubytovali jen kousek od sebe, a tak jsem ji pak ještě potkal s těmi taškami u nás na patře a styděl jsem se o to víc. Já se snad bál ji i pozdravit, takový jsem byl hovádko.
Jindřiška do naší dávné kolejní partičky nepatřila, našla si do ní cestu, až když jsem z ní zase zmizel já, takže o ní moc napsat nemůžu. Já se s ní samozřejmě předtím znal, ale tehdy mě nijak moc neoslnila a její přítomnost jsem nevyhledával. Ale teď je v partičce, a to beru.
O Lukášovi bych tu asi mohl napsat ze všech nejvíc. S ním jsem totiž bydlel. A je to hlavně jeho zásluha, že to bylo přebývání na kolejní poměry docela luxusní. Ostatně většina pařbiček se odehrávala právě u nás, naše "dvěstědvacetsedmička" byla často centrum všeho dění naší partičky. "Lhocan" Lukáš dotáhl televizi, ledničku, velkou nástěnku i sprostý plakát. Já jsem mohl kontrovat jen rychlovarnou konvicí. Lukáš záhy utvořil dvojičku se Sedyblehy, na ten den a to ráno potom si docela pamatuju. Petr ty dva zřejmě nějak přistihl in flagranti a pak si je pěkně dobíral. Lukáš se potom nijak moc nezměnil, a to bylo dobře. Jen byl víc sebevědomější. Jinak to byl ale nezlomný vtipálek, a hlavně obrovský workoholik. Bral si třeba dvě i tři brigády najednou a ještě do toho stíhal chodit do školy. Chtěl jsem ho v tomhle napodobit, ale já už tu školu narozdíl od něj nestíhal. A podle toho jsem také dopad. U Lukáše není jisté, jestli na sraz vůbec přijede. Se Sedy se prý rozešel a vyhýbá se jí. Já bych ho ale zase vidět chtěl.
Ještě jsem měl na koleji jednoho moc blízkýho človíčka, a to byla Janka. Prý na ni nikdo nemá kontakt, já taky ne, a tak jestli se nestane zázrak, tak ji neuvidím. Krásná slečna z Blavy se mnou trávila sem tam nějaký ten čas, chodili jsme se třeba učit do břevnovských zahrad, vyměňovali jsme si kazety, povídali si, překrásně fotila. Nevím proč, ale ze všech mi chybí možná nejvíc, byla to taková hodná dobrá duše. Mimochodem včera jsem na reaggaéčku v Žizníkově viděl jednu slečnu, která mi něčím připadala povědomá. Pak jsem si uvědomil čím. Měla úplně stejné oči jako Janka. Janka byla strašně šikovná holčina, která by se docela určitě prosadila v čemkoli. Pokusím se na ni nějak sehnat kontakt. Jakkoli, jen abych ji zase viděl.
Tak to bylo pár vzpomínek, co vyplavou při každém potkávání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama