Červenec 2006

Napsali jinde :-)

30. července 2006 v 21:00 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Dnes jsem si přečetl na oblíbeném bločku zamyšlení nad blogy. Autorka mě předběhla. Také jsem chtěl něco podobného napsat. Minimálně o tom, jak mám blízko k někomu, koho neznám. O paradoxu veřejného deníčku. I o tom, jak jsem změnil původní plán s tímto blogem.

Dnes...

29. července 2006 v 23:43 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
...jsem měl mezinárodní den. Křepčil jsem u hispánské hudby, baštil švédský koláč, kouřil vodní dýmku a teď srkám arabskou kávu. Příjemné.
Napadlo mě, že aby to bylo dokonalé, ještě bych si mohl dát finskou vodku, ruské vejce, na ruku švýcarské hodinky a v TV si pustit britskou detektivku:-) Přeju příjemný večer a dobrou noc.

Chtělo se mi...

29. července 2006 v 22:53 | Nabarvené ptáče |  RÝMOVAČKY A JINÁ ČTENÍ


...poskládat zas pár slůvek k sobě. O tom, k čemu už došlo. Pořád se mi vrací. Pohled z hradní (on je to vlastně zámek, pro mě se ale stal hradem) zdi v Českém Krumlově na řeku tekoucí dole pode mnou, na vodáky sjíždějící jez pod zámkem.

Řeka
Přál jsem si, aby jsme sešli dolů k vodě
Vítr ji proháněl korytem a rychle zdolávala jezy
Oči viděly a srdce volalo: Zastavte lodě!
A poznalo chuť, jak to nebýt na nich mrzí
...
Přál jsem si nebýt. Nebýt právě tady i sebou
Na mrtvém hradu provázela s loučí jen historie
A dobrodružství, přátelství, příroda a láska dováděly s řekou
Proč srdce volá vždy, když právě jiný příběh žije?
...
Najednou do kamene někdo vytesal slovo Zrádce
A já se ptal, kolikrát v životě můžu lhát svým touhám
Když uděláš to jednou, nebudeš už víckrát váhat krátce
A všechna čekání na spokojená srdce budou navždy dlouhá
...
Je lepší utéct přítomnosti, nebo vlastním citům?
A může to být zrada, když děláš, co se čeká?
Vzpomínám, jak jsem si přál nebýt tady i být tu
Vzpomínám, jak mi tehdy zamotala hlavu řeka

Momenty

28. července 2006 v 23:48 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Žiju život momentů. Jsou to chvilky, které mě dělají šťastným. Potěší, pohladí, naplňují mě a já si říkám, že pro tohle je krásné žít. Když si je poskládám dohromady, mám z nich mozaiku. Život je mozaika. Většinou mě momenty potkávají mimoděk, a to je to, co je na nich krásné. Najednou se přihodí a mě by předtím nikdy nenapadlo, že se mohou přihodit. Jsou ale také momenty a mozaikové kamínky, které jsou krásné tím, že jsou to naplněné cíle, přání a sny.

Včerejší den (yesterday)...:-)

26. července 2006 v 14:29 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
...byl roztěkaný. Nebylo toho moc, ale nestíhal jsem. Pořád jsem byl v skluzu a povinností nějak neubývalo. Nakonec jsem část úkolů přenesl na kamarády, ale stejně to moc nepomohlo.
Večer jsme dělali malé "barbecue" u nás na zahradě za Kopečkem. Původně jsme měli grilovat, ale na poslední chvíli - a pod vlivem mého nestíhání - jsme to změnili na jednodušší opékání buřtů (nebo vuřtů?). Sešli jsme se v počtu čtyři - já, Radek s Martinou a Ivan. Čtyřnohé kamarády zastupovala Lucka a Bruno.

Velká upřímnost

24. července 2006 v 17:03 | Nabarvené ptáče |  Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
Dneska jsme v práci dělali na tématu, které vymysleli v Praze. Jak si žijí ředitelé městských organizací. Mělo z toho vyjít, že práce pro město je fuška a že daleko lépe by byli ohodnoceni v soukromém sektoru a že o odchodu do něj uvažují.
Myslel jsem si o tom od začátku své. Kdo vám asi dneska řekne, že to, co mu platí město, je bída, že atmosféra, kterou vytváří městští úředníci, je příšerná apod. Většinou má každý strach, aby neřekl něco, co by ho stálo to místo.

Vzpomínková krabička

24. července 2006 v 1:33 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Našel jsem poklad. Opravdový poklad. :-)
Jmenuje se Vzpomínková krabička. Je to krabice od bot. (ale velká, já mám velkou nohu :-)) Mám ji už léta. Schovávm si do ní veškeré maličkosti i velikosti, na které bych nechtěl zapomenout. Dopisy, pohledy, vstupenky, programy divadelních her, různé listiny, blahopřání, obrázky, náhodné fotky a také - možná to bude vypadat komicky - upomínky na bývalé vztahy a lásky a tak.

O tátovi a komunikaci

24. července 2006 v 1:12 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Je úžasné, jak se vyvíjí komunikace. A hlavně její prostředky. Kanály, kterými probíhá.
Když jsem byl malý, byli jsme já a táta odkázáni jen na běžnou poštu. Dopisy jsme mohli posílat letecky, nebo lodí. V prvním případě došel dopis za tři týdny, v tom druhém víc jak po měsíci.

Letiště

20. července 2006 v 18:58 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
V úterý jsem byl na letišti v Ruzyni. Nevím kde se to ve mně bere nebo jak to vzniklo, ale miluju letiště, letadla, piloty i navigátory:-)
Na letišti se cítím jako v sedmém nebi.
Miluju odletové a příletové haly, check-iny, napětí na pasovkách, palubní lístky a letenky i letušky.

Hvězdy nám parkují nad domem

20. července 2006 v 18:21 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Už čtyři noci na sebe koukáme. Já na něj a on na mě. Já ptáče a on Velký vůz.
On na mě kouká možná ještě déle. Já si ho ale všimnul až před několika dny a teď ho vyhlížím každou noc. Vidím na něj krásně. Noční obloha bývá v posledních dnech nádherně jasná.

Vidina vypnutí

20. července 2006 v 18:09 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Myslel jsem na to celý týden až dodneška. Těšil jsem se jako malej kluk. Už mi k tomu chybělo jen maloučko. A bác, všechno je v prachu.
Od víkendu jsem měl mít dovolenou. Řádně jsem si ji nahlásil a pořádně jsem se těšil. Neměl jsem nic naplánovaného, nejedu k moři, na chalupu a pod stan a na festivaly až v srpnu. Těšil jsem se, že na týden vypnu. Že vyskočím z toho pracovního kolotoče a udělám si lenošící týden plný vyvalování se u Mácháče a malých výletů. Práce už mi přerůstá přes hlavu. Není ji moc, to vůbec ne. Ale momentálně mě nebaví. Potřebuju vypnout, abych dostal novou chuť, chytil druhý dech. Potřebuju nový kamínek, abch pak lépe zapálil jiskru. Potřebuju víc jak dva dny po sobě vůbec nemyslel na práci. Tolik jsem se těšil.

Lucka

19. července 2006 v 10:47 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
To je Lucka. Naše psí prababička. Za měsíc jí bude už dvanáct let. Poznat se to na ní dá ale jen podle šedin, kterých má čím dál víc. Mentálně zůstala štěnětem.
Nevydrží dlouho na jednom místě. Když je venku, zajímá ji jen jedno. Aportování. Je to jediný pes, z těch co znám, který to sám vyžaduje. Vždycky si najde klacek nebo šišku a pak to nosí, abysme jí to házeli. Když si jí nevšímáme, začne štěkat, a šišku pohodí tak, abysme ji nemohli ignorovat.

Made in Czechoslovakia

18. července 2006 v 0:21 | Nabarvené ptáče
Hlásaly to už nedělní noviny. Dnes i ty, které v neděli nevycházejí. Paroubek chce slovenčinu, křičely titulky. A všude fotka, jak se Paroubek objímá s novým slovenským premiérem Ficem. Mohutné obětí, jako když právě uzavřeli registrované partnerství. Třeba se i cicmali jako kdysi Husák s Breženěvem. To už ale na fotce vidět nebylo:-)
Jej mně by se tolik líbilo, kdybysme se zase spojili v jednu zemi!!! Ale to je ještě větší sci-fi než verneovky :-) Už asi navždy zůstaneme my tady (pod Řípem) a oni tam (pod Tatrou) ...

Současná situace - život

17. července 2006 v 22:12 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Včera mi poprvé v životě někdo vykládal karty. Byla to vlastně obrovská náhoda. Nikdy bych si o to sám neřekl. Když jsem se to dozvěděl, nedalo se už moc couvat. Měl jsem strach. Bál jsem se, že budu muset převzít odpovědnost za nějakou tragédii, která se v těch kartách objeví a pak se naplní. A měl jsem i jinou obavu, ale neumím ji popsat. Tak popořádku, jak k tomu došlo.

Martině

17. července 2006 v 19:56 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Dneska má svátek Martina. Já jich znám několik, ale tohle je vzkaz jen pro jednu z nich. Pro věrnou čtenářku, která se nedávno vrátila z Itálie. Ještě jsem jí k dnešním jmeninám nepoblahopřál a teď už je docela pozdě. Tak to zkouším "zachránit" alespoň takhle neobvykle. Kdybych ji mohl poslat dárek, tak to bude granátový jablko. Nesehnal jsem ho, a tak posílám jen obrázek. Já vím - od někoho, kdo míval z výtvarky čtyřky, je to docela troufalost. Vlastně (a nevědomky) mě k tomu přivedla fireweed, u které jsem kouzelný malování objevil...Tak tady je ten obrázek, snad se Ti bude Marťo aspoň trochu líbit.
Jinak když se řekne Martina, vybaví se mi spousta věcí. Ale jedna z nich mě vždycky tak zvláštně zahřeje...Krylova písnička Martině v sedmi pádech...Kryl jí napsal, když mu z Československa do Mnichova přišel dopis studentky Martiny, která se ho ptala, proč je v Mnichově a ne doma, kde ho všichni potřebují...Vždycky se mi to vybaví.

Po většinu času nemít čas

15. července 2006 v 20:19 | Nabarvené ptáče |  RÝMOVAČKY A JINÁ ČTENÍ
Deníčku, začínal jsem Ti psát, že mám dilema. Psát? Nebo spát? Bdít, či snít? Vybral jsem si "béčko" :-). Dnes jsem kosil zahradu. Není veliká a kosu jsme letos vyměnili za sekačku, ale stejně mě to unavilo. Chtěl jsem si vzít knížku a nad jejími písmenky usnout. Chtěl jsem si vzít Paní Dallowayovou. Chtěl jsem se Ti přiznat, že ji stále tahám v baťůžku, ale že na ni stejně po většinu času nemám čas...A právě to mě zarazilo.

A chystáte se někam?

14. července 2006 v 23:05 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Někdy bych se nejraději někam schoval a nikomu se neukazoval. Někdy se cítím jako král trapasů.
Ve středu. Jdu nakoupit do mého oblíbeného obchůdku. Je tam i moje oblíbená paní prodavačka.
Vždycky bývala veselá, upovídaná, vyptávala se, chválila mě, nabádala a doporučovala.
Teď mlčí. Dívám se na ní a vidím smutnou, odevzdanou, utrápenou ženu.
Asi je unavená, zeptám se ji na něco pozitivního, napadá mě.
"Už jste byla na dovolené?"
"Ne."
"A chystáte se někam"
"Já se chystám do nemocnice."
"Jakto?????"
(teď mluví ještě smutněji) "Budou mi operovat střeva. Už potřetí."

Tady hoří dům a vy kropíte chodníky

14. července 2006 v 22:41 | Nabarvené ptáče |  Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
Ve středu bylo u nás pozdvižení. Hořelo přímo na hlavním náměstí.
Z okna jsem viděl, jak se od náměstí zvedá hustý bílý kouř.
Chvíli jsem studoval, jestli to není jen kouř z komínu, a přemýšlel, co mám dělat. Pak jsem zavolal. Hasiči už o tom věděli, ale nechtěli mi říct nic bližšího.
Volám Martině, která na náměstí bydlí.

Kopretiny

14. července 2006 v 21:15 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Jestli tak jako já
cítíš vůni kopretin
Jestli tak jako já
dýcháš všedním tajemstvím
Jestli tak jako já
máš někoho rád
zašeptáš
...
Pojď blíž i já tě chci
Touha patří spaní
Neboj se říct Miluji
Je den a v něm jsme my

13. července

14. července 2006 v 19:25 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Včera bylo třináctého července. Nejsem pověrčivý, na třináctku nevěřím. Třináctý červenec je ale datum, na které snad nikdy nezapomenu.