Tehdy ráno v pět

18. června 2006 v 21:58 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Dneska jsem si vzpomněl na první zvíře, které jsme měli doma. Jmenovalo se Lojzina a bylo to morče. Dostal jsem ho, až když mi bylo deset let. Nebylo to ledajaký morče, žádný nákup ve Zverimexu. Byla z domácího vrhu a dostali jsme ji krátce potom, díky tomu se perfektně přizpůsobila chodu domácnosti a rychle zdomácněla tak, že byla ochočená v podstatě jako pes.
Na zavolání přiběhla, dávala pac a uměla pár dalších cirkusových kousků. Normálně bývala sice v akvárku, které jsme jí vystlávali hoblinami, ale často jsme ji nechávali běhat po bytě. Jak jsem už napsal, na zavolání přiběhla, takže s tím nebyl nejmenší problém. Po pěti letech jsme ji museli nechat na radu zvěrolékaře utratit, protože dostala nějakou nevyléčitelnou infekci, která ji zasáhla oko a rozšiřovala se.
Na to utracení jsem ji nesl sám v jeden únorový den k veterinářovi, který sídlil několik kilometrů daleko.

Musel jsem proto vyrazit zhruba v pět ráno. Byla strašná zima, Lojzinu jsem nesl zabalenou v kulichu a celou tu dlouhou cestu jsem probulel. Bylo mi hrozně. Veterinář ji pak šoupl do takového dřevěného kotce, vzal si ode mě peníze a poslal mě domů. Naštěstí jsem ten den odjížděl se školou na lyžák, takže na nějaké rozsáhlé smutnění jsem neměl čas. Když jsem se vrátil z hor, měli jsme doma už nové morče. Bylo ze Zverimexu, jmenovalo se Bára a nikdy se už s náma nezžilo tak jako Lojzina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama