Řídit mimo sebe

30. června 2006 v 0:09 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Někdy jako bych existoval mimo sebe. Někam jdu a myslím na tisíc jiných věcí. A o tom, že někam jdu, nevím, dokud se neproberu. A není to jen při chůzi, stává se mi to i při jiných činnostech. Třeba něco hledám v hromadě papírů, ale začnu myslet na něco jiného. Takže najednou jen mechanicky probírám ty papíry a v té chvíli vlastně vůbec nevím, že něco hledám. Myslím na to, na co myslím. A pak se proberu a divím se, co to se mnou bylo.
Dneska jsem šel do trafiky a během té cesty tam jsem o tom vlastně nevěděl. Už nevím, na co jsem myslel, ale probral jsem se, až když na mě milá a hezká slečna z trafiky promluvila. Tak mě zaskočila, že jsem si nejdřív ani nemohl vzpomenout, pro co jsem tam vlastně šel.
A nejvíc zvláštní je, že se mi to stává i při řízení auta. Najednou se proberu a určitý úseky cesty si vůbec nepamatuju. Nemůžu si vůbec vzpomenout, že bych je projel, a přitom jsem je určitě musel projet. Vím, na co jsem do té doby myslel, ale trasa, kterou jsem do té doby urazil, prostě v paměti chybí. Takže já si jedu, přemýšlím si, a auto jakoby v tu chvíli za mě řídil někdo jiný.
Když jsem si tohle uvědomil, vyděsilo mě to. Vždyť jsem se moh někde vysekat, říkal jsem si. Od té doby se to už ale stalo tolikrát, a jezdím pořád bez nehody. Už se toho nebojím a ani se tím nezabývám. Asi umím řídit auto i mimo sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | Web | 30. června 2006 v 11:52 | Reagovat

Taky se mi to občas stává, ale naštěstí nemám řidičák, tak tím svým zablouděním v myšlenkách snad nikoho přímo neohrožuju. Maximálně sebe.

2 Nabarvené ptáče Nabarvené ptáče | 30. června 2006 v 14:34 | Reagovat

No, je to takové mozkové Kufrování s Dominem.  A přichází samo. Určitě nechci nikoho ohrožovat, jen prostě někdy - aniž bych chtěl - o sobě nevím. :-) Jsem asi zralý na psycholóóga :-)

3 Eva Eva | Web | 30. června 2006 v 16:16 | Reagovat

Myslím, že se to stává všem malinko zasněným a snícím... Zažívám to dnes a denně. V autě ne, to by mě opravdu vyděsilo. Většinou spíš při chůzi. Což by tak nevadilo. Jen se mi taky občas stává, že jdu někam, kam jsem vůbec nechtěla. Když nějakou trasou chodím skoro denně a jednou pak mám źahnout někde jinde, stane se, že nezahnu. :)

A Ptáče! Dík za odkaz v oblíbených. Vlastně jsem doteď ani netušila, že mě čteš. Moc mě to potěšilo ve chvíli neutěšené. Zdravím za humna!

4 Eba Eba | Web | 30. června 2006 v 16:17 | Reagovat

Nějak mi ujela ruka ve jméně. Eva jsem sice taky, ale pšššt, nikomu neprozradit... ;)

5 Nabarvené ptáče Nabarvené ptáče | 30. června 2006 v 19:55 | Reagovat

To Eba: Není zač, čtu rád a pokud možno pravidelně :-)

6 tuliaknel tuliaknel | Web | 9. února 2007 v 6:09 | Reagovat

Taky se mi to někdy stává, ale při řízení je to teda docela nebezpečné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama