Mám potkávací měsíc a bolí to

27. června 2006 v 21:04 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Mám asi potkávací měsíc a vím, že nic lepšího mě už potkat nemohlo. Jsem z toho pořád v euforii, ale to potkávání mě taky bolí. Trochu příjemně, trochu i bezradně. Přineslo mi to spoustu pocitů štěstí a radosti a taky nostalgie. Vzpomínky jsou moc krásná věc, ale to ony právě tolik bolí. Jsou navenek krásný, ale když je rozbalíte, jakoby na nich bylo napsáno: "tyhle krásný časy se už nikdy nevrátí".
Všechno to začala Simča. Kamarádka z kolejní party. Neviděli jsme se nejmíň pět let a asi před měsícem jsme cestovali ve stejném vagónu jednoho vlaku. To setkání bylo jako blesk z čistého nebe. Zničehonic. Nikdy by mě nenapadlo, že se ještě potkáme. Doma mi visí nad stolem přáníčko, které mi Simča dala. Je datované "Praha 2000" a píše se v něm "Mipíkovi: ať se ti daří v životě a ať máš štěstí u inteligentních rybek! Simča."

Simča byla výjimka v kolejní partě, nestudovala novinařinu, ale práva. S námi se sčuchla, protože bydlela na pokoji s Leňou, která byla trochu něco jako naše kápo. Simča byla a je strašně hezká holka a tak jsme rádi chodili naoko za Leňou, jen abysme mohli být i se Simčou.
V tom vlaku jsme spolu vzpomínali, jak jsme na koleji hráli divadlo. Leňa totiž chodila s klukem, který se chtěl dostat na divadelní režii a na nás si to měl jako trénovat. To bylo psiny! Už je to ale tak dlouho, že si nepamatuji, co jsem hrál, ani jak se to jmenovalo. Vím jen, že to byla nějaká antická hra.
O posledním víkendu jsem zase potkal Evika. Jak moc příjemný setkání to bylo, jsem napsal tady.
A dneska jsem si přes ICQ povídal s Bárou. Do té jsem byl kdysi regulérně poblázněný, což sice nebylo opětováno, ale i tak jsme toho zažili docela dost. Třeba čundr po jižních Čechách, který Bára nazvala Blue Moldau a při kterém jsme se děsně hádali a nenáviděli se a spali také v loděnici kamarádů od Žbrundíků, nebo víkend v Pyšelích, víkend v Lípě, nějaký ten sraz v Café na půl cesty a spostu dalších příjemných posezení v pražských kavárnách. Od Báry mám doma ve vzpomínkový krabičce kulicha a asi i další věci s ní spojené. S Bárou jsme se neviděli už roky.
A tyhle roky teď asi prolamuju. Vracím se ke krásným vzpomínkám. Trochu to ale opravdu bolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama