I vzkaz pode dveřmi může zabrat

6. června 2006 v 5:00 | Nabarvené ptáče |  Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
S volbami a zvolením nových poslanců také končí řada z těch dosavadních. U těch za Českolipsko to platí absolutně. Petr Kott a Jitka Vojtilová zřejmě úplně zmizí z veřejného života. Chtělo by se napsat, že i z povědomí lidí, ale u Petra Kotta to neplatí. Jeho alkoholové aféry se budou patrně připomínat ještě dlouho. Bude to vypadat divně, ale já mu za ně děkuji. Díky nim jsem ho mohl aspoň trochu blíže poznat (a toho vůbec nelituji, naopak mě to těší) a jeho případ také ukázal na pokrytce v ODS. Chtěl bych tu ale vzpomenout historku z jeho prvního alkoholového prohřešku.
Když se tehdy provalilo, že do té doby prakticky neznámý poslanec se opil před důležitým hlasováním, byl zrovna konec týdne a začínal víkend. Z Prahy přišel pokyn, že na kauze musíme během víkendu maximálně pracovat a za každou cenu získat poslancovo vyjádření. Podobně to zřejmě probíhalo v ostatních redakcích, protože během soboty se před domem Petra Kotta v Doksech střídaly televizní štáby, rozhlasoví i píšící reportéři. Všichni ale marně - poslanec měl vypnutý mobil, pevnou linku nikdo nebral, v domě nikdo nereagoval na zvonění. Vypadalo to, že všichni odjedeme s nepořízenou.
Informoval jsem o bezvýchodné situaci kolegy z Prahy a ti mi poradili, ať zkusím ještě jednu věc: napsat poslanci na kus papíru vzkaz s kontaktem na mě. A tak jsem vytrhl papír z bloku a psal jsem Petru Kottovi, že potřebuji jeho vyjádření, že o jeho prohřešku budeme určitě psát a že by to měl nějak vysvětlit. Papír jsem pak podstrčil pode dveřmi do domu. Ani malinko jsem ale nevěřil, že na to zareaguje. Ještě ten večer mi ale Petr Kott zavolal. Byli jsme první, komu se podařilo získat jeho vyjádření.
A já byl štěstím bez sebe, myslel jsem si, že budeme i jediní, kdo s Kottem mluvil. A to štěstí jsem si užíval; o kauze jsme si ještě večer volali s kolegou z ČTK a tak jsem se mu pochlubil s důležitým úlovkem. Tím se to rozkřiklo a krátce na to mi postupně volali kolegové z dalších redakcí. Všichni chtěli vědět, co říkal, a jak jsme to dokázali sehnat. No a já se pořád tetelil blahem. Celou neděli jsem žil dojmem, že máme sólokapra a večer jsem se nestačil divit. Petr Kott totiž zničehonic vystoupil ze svého utajení a během neděle rozdával vyjádření snad na potkání. Takže ještě v neděli večer to měly všechny televize ve zprávách, snad to bylo i v rozhlasu a když v pondělí vyšly naše noviny, ze "sólokapra" byl článek s křížkem po funuse.
Chtěl jsem to ale vzpomenout kvůli tomu, že i papír podstrčený pode dveřmi může někdy znamenat hodně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama