Bouchla se do hlavy a teď jí to pálí

21. června 2006 v 23:43 | Nabarvené ptáče |  PÍŠE PTÁ CHE
Psala mi kamarádka Ivča alias Ifča. Uspěla v přijímačkách na pražskou žurnalistiku. Už předtím mi ale volala, že se jí podařilo dostat na podobný obor i na liverpoolskou univerzitu. Takový dilema bych chtěl mít taky.
Já si vždycky myslel, že z ní bude herečka. Ostatně hrála třeba v seriálu "Zdivočelá země" dceru hlavního hrdiny Maděry.
Poznali jsme se někdy v roce 1999 na letním táboře. Já tam byl jako vedoucí a Ifča ještě jako dítě byla v mojí družině. Přestože ten rok byla mezi námi poprvé, už od počátku byla tahounem družiny. V tom se doplňovala s Péťou Mišikašou, která neměla na táborech nikdy a v ničem konkurenci (:-)) a ten rok se obě sešli u mě v družině. Bez obou by se nám leccos nepovedlo a nebylo by to tak báječné léto.
I díky holkám jsme ten rok vyhráli celotáborovou hru, což bývala na Orionu prestižní záležitost.
Aby bylo napětí co největší až do poslední chvíle, vedení tábora před poslední etapou jakoby anulovalo výsledky dosavadního snažení a o vítězi měla rozhodnout až poslední etapa.

Do ní jsme vybíhali podle dosavadního umístění. My první a za námi v mírných odstupech další.
Hned u prvního úkolu jsme náskok ztratili. Schovanou zprávu, kterou jsme měli objevit, totiž našel nejmladší člen naší družiny, malý Davídek, a hurónským zahalekáním to oznámil nejen nám, ale i ostatním, kteří se k němu hned seběhli.
Další zpráva byla vyčůraně na stromě na druhém břehu potoka a aby se dala přečíst, muselo se do toho potoka zahučet. Zpráva byla zašifrovaná a na šifry jsme u nás měli právě Ifču. Jenže jí to šlo dost pomalu, já už byl hodně nervózní a pořádně jsem jí seřval. Vlastně jsme se tam dost hystericky pohádali. Ani nevím, jestli jsem se pak Ifče omluvil. Určitě jsem to přehnal, ale jí to šlo opravdu pomalu. Od týhle hádky na sebe nedáme dopustit, tedy aspoň já na Ifču.
Dodneška nemůžu zapomenout na moment, při kterém podle mě přežila vlastní smrt. Už je to pár let, ale pořád z toho mám hrůzu. Stalo se na to malé orionské akci v Hraběšíně. Trochu se tam slavilo a Ifča se nějakým záhadným způsobem dostala k alkoholu. Nevypila ho zřejmě moc, ale to málo jí stačilo, aby o sobě moc nevěděla. Klátila se, blinkala i padala....A hlavou ošklivě spadla i na betonovou skruž studny. Bohužel jsem to viděl na vlastní oči a pořád mě to děsí. Každý normální člověk by skončil s proraženou lebkou. Ifče se nestalo vůbec nic. Neměla snad ani bouli.
Dříve když jsem byl v Praze a měli jsme oba čas, tak jsme si párkrát dali spicha na Leteňáku a chodili jsme pokecat do Stromovky. Teď už jsme se strááááášně dlouho neviděli. Třeba mě pozve do Liverpoolu :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama